Povodně Plzeň

 

            Doc MUDr Přemysl Paichl

 

Voda

je na naší zemi skoro všudypřítomnou a snad nejdůležitější látkou pro život. Vystihli to už Řekové, kteří pod jedním slovem voda vystihovali nejen vodu samotnou, ale i déšt, řeku, pramen, moře, pot, dokonce i vodu ve vodních hodinách a v jiném mluvnickém rodě i vodního hada, saň, studnu a mnoho jiných pojmů.

Voda sama o sobě nemá sice pro mnohé lidi to, co oni obdivují, nemá sama o sobě žádoucí barvu, ani chuť ani vůni. V přírodě však má velkou řadu předností. Sama může např. sloužit oceňování mnohého jako standard pro hustotu jiných látek, protože její objemová hmotnost je 1kg/litr. Je vzácná i když více než dvě její třetiny tečou po povrchu naší země, když k té tekoucí připočítáme led, tak její množství pokrylo čtyři pětiny země Může se měnit  svůj stav podle teploty v pevný led nebo v páru. Pátráme-li po existenci života v kosmu, opak pátráme  po ní, je li tam voda v kapalném stavu. Zmrznutí vody zabíjí buňky, pokud rostoucí ledové krystaly porušují buněčné struktury. Jestliže voda  utuhne v amorfní led, mohou buňky zmrznutí přežít.. To se děje, když dochází k ochlazení na nízkou teplotu rychle. Tak lze např.  uchovávat mikroorganizmy, spermie a jiné. Vlastnosti vody jsou dány strukturou jejích molekul, hlavně elektrickou asymetrií a schopností tvořit vodíkové vazby. V důsledku elektrické asymetrie se molekuly vody chovají jako elektrické dipóly - orientují se v elektrickém poli. Vlivem elektrický sil se kolem nabitých částic (iontů) vytvoří tzv hydratační obal molekul vody., kterým je podmíněna rozpustnost elektrolytů ve vodě. Některé organické látky se rovněž ve vodě hydratují, což podmiňuje jejich rozpustnost.  Voda je nad jiné perfektním rozpouštědlem. O biologickém významu vody bychom mohli mluvit dlouho. Voda se pohybuje i v živých organizmech. Ty obsahují ze své hmoty největší procento vody.  U člověka je to kolem 62%.  U mořských organizmů je to až  kolem 92%. Počet jejích molekul v každé kapce, veliké jen jako špendlíková hlavička, obsahuje  na bilion bilionů molekul a všechny se  vzájemně přitahují a umožňují tím i její tekutost a pohyb. Je pro lidské tělo tak cenná . Pro regulaci jejího množství máme v prvé řadě ledviny. Ty musely vznikat v živém těle hned, co se živé organizmy přesunovaly z vody na souš. 

Snížení množství vody v živém organizmu vyvolává poruchy zdraví. Nazývá se to „dehydrací“ a skoro každý to ví, že vzniká nejen nedostatečným  pitím , ztrátou vody při průjmech, zvracením, nadměrným pocením, krvácením i jinými ztrátami. Jen převážná část lékařů to špatně nezývá „dehydratací“ . Takový řecko-latinský název , složený z „de“- „to hydor“-„tithemi“ by v doslovném překladu znamenal „vkládám vodu pryč“.

             O vodě bychom mohli si povídat ještě hodiny. Tak jako voda je schopná pomáhat  živým i mrtvým hmotám  nebo tkáním  v pronikání do sebemenších prostorů ve svém okolí , může je při převodnění resp. nadměrném hromadění poškozovat až  ničit. V medicíně tomu říkáme „hyperhydratace“. Dochází k ní zejména při neschopnosti vylučovat vodu.  V přírodě takovému převodnění říkáme povodně, záplavy. Tyto jevy vznikají nejen vylitím řek z břehů,  v důsledku velkých dešťů ale i  přelitím vody z moře a z rybníků přes hráze, zejména když  vlny přes ně žene silný vichr až hurikán. To vše bylo asi odjakživa jako přirozený jev, záplavy jsou a budou. Otázka dneška je však jiná, proč jsou nepřirozeně častější a ničivější. Mnozí za příčinu toho považují fakt, že jsme krajinu obrali o přirozený retenční prostor v lesích, mokřadech, rašeliništích, v mělkých údolích podél potoků a řek. Tento prostor, který si za tisíciletí řeky pro povodně udělaly, jsme řekám vzali i neuváženou zástavbou pro tisíce lidí.   Kdyby zde nestálo tolik obydlí , nebyly by ani tak velké hospodářské škody ani tolik mrtvých. K tomu všemu dochází i při globálních změnách klimatu.vinou znečištění ovzduší spalováním fosilních paliv v továrnách i v autech. Vede to ke skleníkovému efektu. Různé negativní ovlivňování přírody člověkem vede k prokázanému oteplování. Vede to i ke zvyšování množství vody v atmosféře a ta musí spadnout. Pravděpodobnost povodní se tedy zvyšuje.

Teprve relativně nedávno vešly povodně do našeho skoro každodenního života. Povodně nebyly  však ani v historii českých zemí ničím vzácným.Dokonce ani ty velké, Jen jsme na ně trochu zapomněli. Naši předkové žijící v minulých stoletích je zažili a při nich umírali dost často. Údaje o nich však najdeme v literatuře málokdy, spíše jen v kronikách. Když jsem četl paměti sedláka Josefa Dlaska v Dolánkách v Českém Ráji z 18. století,  byl jsem překvapen, kolik takových velkých povodní on se svou chalupou zažil. Řeky Oleška a Jizera  v okolí Semil vyvolaly velké zátopy v roce 1819, 1824, 1830, 1840,1845. Tak rychle po sobě tyto zátopy opakovaly Dnes mi to připomnělo opakující se povodeň Plzně v r. 2002 a 2003. Proto píši vzpomínky na plzeňské povodně , které obvykle v dějinách našeho města nepoutají větší pozornost historiků. Jen ojediněle jsou zaznamenány povodně na zdech domů  s udáním letopočtu a podle vodočtů. V Praze se tak děje až po r. 1827.

 

Velké povodně v Česku

Až do roku 1997, kdy velká voda postihla Moravu a sever Čech, se o povodních totiž příliš nemluvilo. Jen těsně předtím v roce 1995 autoři O. Kotyza, F. Cvrk a V. Pažourek popisují ve své studii „Historické povodně na dolním Labi a Vltavě“ 63 povodní Vltavy, nejstarší z roku 1118. Zdrojem informací jim byly zprávy o zatopených kostelích, o škodách na pražských mostech, o zatopení Bradáče (kamenného obličeje přeneseného z původního místa - pilíře na Juditině mostě - na nově zřízenou nábřežní zeď v roce 1840). Oživme si naši paměť velkých povodní v Čechách alespoň některými vybranými daty od r. 1118.

1432 v červenci byla  velká povodeň v Čechách .

1582 Velká povodeň řeky Teplé v Karlových Varech přišla náhle devátého května k večeru po páté hodině , začala unášet dřeva a pak ohrožovala domy a strhla i stožáry. „Briccius Wodak, Čech a varhaník, pomohl Matoušovi Kodauerovi a jeho ženě nahoru na střechu a dopravil je do Kubendunstova domu a potom dále, proto je pravdivé a jisté, že v domě Petra Fleissnera se shromáždilo přes 50 osob, které lezly odevšad vzhůru z jednoho domu do druhého, přes pět domů, po střechách, do výše jmenovaného Fleissnerova domu. Mezi nimi bylo i mnoho urozených osob a mnoho ženských... ...všichni se s Boží pomocí zachránili ač domy byly brzy po jejich útěku odneseny“.

1845 v únoru  a březnu  vznikla velká povodeň v období tání sněhu..

1872  25.května Zhoubné povodně postihly prý zejména Beroun a Prahu  Berounka zaplavila Beroun  na náměstí až do výše prvního patra a velké množství naplaveného dříví v Praze skoro ucpala Karlův most

1890 jedna z největších povodní v Čechách.ze září 1890 byla největší povodní v letním období od případu z července 1432. Zpustošeny byly tehdy i západočeské lázně, Vltava v následku nebývalých srážek poničila i Prahu. Při ní byly pobořeny prostřední pilíře Karlova mostu. O tom, co se dělo v krajině mezi Berounem a Prahou, vyprávěl očitý svědek takto:  „Dne 3. září se Berounka začala přelévat přes obvyklé břehy a zaplavovat úrodnou rovinu mezi Dobřichovicemi a Mokropsy, která již odpoledne tvořila jedno jezero. Přízemky všech domů byly zaplavené. Kolem školy, zámku, kostela - všude byly spousty vod. Panoval pak nedostatek pitné vody i potravin. Hladina dosahovala až poblíž nádraží, ba voda vnikla až za trať.Takový byl stav ve středu večer, kdy přijelo víc Pražanů, aby odvezli své rodiny. Ráno je však očekávalo nemilé překvapení, ranní vlak byl vypraven pouze do Chuchle, druhý vlak nejel vůbec. V tom byla na nádraží sdělena zvěst o zřícení Karlova mostu a až sem duněly slyšitelné rány z děl Vyšehradské citadely. Rozechvění bylo nevylíčitelné, prudký liják činil situaci beznadějnou.. Až na Radotín sahala vzedmutá vltavská voda a obraz stával se čím dál děsivější. Pod Chuchlí se údolí Vltavy značně úží - a zde teprve byl smutný pohled - Hodkovičky, Braník, Dvorce, Podol byly úplně pod vodou..."

1907  byly velké povodně v severních Čechách, zejména na Orlici

Brožura  „Voda v České republice 2003“vydané Ministerstvem zemědělství ČR dokládá, že v posledních pěti letech zasáhlo Českou republiku pět významných povodní, z nichž dvě měly katastrofický rozsah a plošné následky.

1997 červenec  povodně  na Moravě a na severu Čech  (na řekách  Morava, Odra, Labe) Byla to nejvyšší zaznamenaná povodeň v povodí Moravy, při níž bylo postiženo 538 měst a obcí ve 34 okresech.

1998  V červenci se rozvodnila Metuje, Bělá, Orlice, Zdobnice, Kněžná a  Dědina. Nejzávažněji zasáhla okres Rychnov nad Kněžnou.

2000 březen -povodně na Labi, Orlici, Jizeře.

2001 červenec-  povodně na Labi a Doubravě

2002 srpen -rozvodnila se  hlavně Vltava, Berounka, Sázava, Labe, Dyje, přítoky Ohře. „ První vlna srážek 6..-7.. srpna zasáhla hlavně jižní Čechy. Nejvíce vody spadlo v jižní části Šumavy a Novohradských hor - 130 až 200 milimetrů. Druhá vlna srážek zasáhla nejen toto území, ale postupně celé Čechy, 11. až 12. srpna. Nejvydatněji pršelo v Krušných horách - místy 200-300 milimetrů, nejvíce - 400 mm - bylo naměřeno na Cínovci. V jižních Čechách spadlo převážně 130-190 milimetrů. Zatím se zdá, že v první i druhé vlně napršely "padesáti až stoleté deště". Vydatné srážky zasáhly plošně celé území - povodí Vltavy včetně Berounky a Sázavy a povodí několika dalších řek. Výsledkem byly povodně na všech tocích zasaženého území.

2003  Začátkem ledna  začaly opět stoupající hladiny českých řek a začaly ohrožovat dvacet českých měst. Byla to už druhá vlna povodní, která naštěstí nebyla tak ničivá jako ta z loňského roku 2002, nicméně až do neděle nebylo jasné, zda se nebude opakovat srpnová katastrofa. Snad nejvíce  voda ohrožovala Vestec na Nymbursku  a stoupající  hladina Labe vyhrožovala  městu Ústí nad Labem a Hřensku.

 

Velké povodně plzeňské.

            Na tomto místě si zavzpomínáme alespoň na některé větší povodně plzeňské. Čekali bychom sice daleko vyšší počet zpráv o velkých záplavách, když se zde spojují čtyři řeky z velkého povodí západních Čech. Záplavy však nejsou tolik úměrné velikosti povodí jako rychlosti  a množství napršené a transportované vody nebo roztátého sněhu. Městský archivář Martin Hruška ani ve své knize pamětní z r. 1883 asi nezaznamenal všechny velké záplavy  a o některých se zmínil jen velmi krátce:

1752 „Na  jaře po sobě následovalo v Plzni 6 velkých povodní. Z nich druhá v pořadí byla největší. Nejenom  při nich obilí bylo odneseno, ale  pole a luka pískem byla pokryta. Chalupy i mlýny  byly odneseny a mnoho lidí ve vlnách pochováno bylo. Tehdá voda také jez u mlýna a most u pivováru srazila. Poslední povodeň se s velkým krupobitím přihrnula a ve vodě odnesla mnoho dobytka, ptactva a zajíců potlučených. Kroupy pak na půldruhého lokte zvýši ležely, majíce velikost téměř vejce slepičího“.

1784 záplavy v Plzni jako později v r. 1845 (Hruška)

1845 „26. března počala stoupat voda prudce, až  dosáhla 29.března výše jako v r. 1784. (Hruška). Takové povodně  nepamatoval nikdo. Voda  vystoupla  až ku dvoru Frossovu pod kostelem Všech Svatých. Hradba zahrady zde se nalézající na mnohých místech byla pobořena.. Škoda  na polích a lukách byla ohromná. Dne 31. března  opět byla veliká povodeň. Některé chalupy byly vodou zbořeny anebo velmi porouchány“.

1860 Podle Hrušky  „30.března  k večeru počala se rozvodňovati řeka Mže takovou měrou, že v noci všichni obyvatelé domů podél řeky se nacházejících z obydlí svých utéci byli nuceni, ano i dobytek ze stájí rychle vyhnati museli. K ránu voda opět opadla. Neštěstí se nepřihodilo žádné. Na Saském předměstí strhala voda  zdi zahradní, zaplavila a zničila takto první naději zahradníkův. Mezi poškozenými největší pohroma stihla zahradníka Rösche“.

1860 „15. května  v noci byla první bouře, provázená jsouce vydatným deštěm, kterého pro okolí zdejší nutná potřeba byla (Hruška). Bouřka se opakovala 16. května odpoledne. 24. května  odpoledne po 4 hodině  byla v blízkém okolí plzeňském veliká bouře, kterou řeky Radbuza a Mže  velmi rozvodněny byly. Od 11. června do 15.července  byl zde dlouho trvající déšť jakého Plzeň již dávno nepamatovala“.

1862 Kronikář Hruška  dále píše , že „31.ledna  v noci kolem 1. hodiny dostoupila voda řeky Radbuzy neobyčejné výše a zaplavila všechna luka v okolí města . Na Pražském předměstí musilo býti obecenstvo převáženo  na loďkách. Okolo 10. hodiny večer dosáhla voda takové výše, že od roku 1845 větší povodně v Plzni nebylo. Pršelo celou noc, čímž i řeka Mže dne 1.února  v noci o 1. hodině tak vystoupila, že obyvatelé Saského předměstí po celou noc svítili a ve strachu stále vzrůstající vodu pozorovali. Ano, mnozí musili byty své opustit a dobytek na bezpečná místa odvésti. Dne 1. února byl jeden vůz i s nákladem vlnami uchvácen  a s nebezpečím života zachránil vozka svůj život a koně. Téhož dne  plovala po řece Mži živá prasata, 1 kráva, množství prken a trámův a všechny zahrady na Saském předměstí byly vodou pokryty.

Povodeň na Pražském předměstí ukázala, jak by se v budoucnu nový most stavěti měl, o který se právě téhož času jednalo.  Mohl každý uvážiti všechny  výhody nového mostu jakož i všecky vady mostu starého. Byly totiž dva návrhy k stavbě mostu nového, z kterýžto přijat byl ten, aby nový most přestavěn byl na místě starého tak, aby pilíře starého mostu položena byla konstrukce železná, ačkoliv se vzhledem k trvanlivosti přednost dávala mostu kamennému a k tomu se ukazovalo, že třeba jest k odstranění oklik jakož i k vyhnutí se dolině u hostince „Hamburku“, aby nový most na jiném místě postaven byl, poněvadž zvláště v dotyčné dolině při letošní povodni největší nebezpečí lidem a dobytku hrozilo, ježto sotva kůň přes ledové kry tam nastavené přejíti mohl“.

1862 6. února  večer  dostoupila voda   řeky Radbuzy a Mže  opět do neobyčejné výšky.

1872 25. května přišly zhoubné povodně do českých krajů  na řece Berounce  se strašnou průtrží mračen .
1890: Velká povodeň v Plzni  ve dnech 2.-5.září 1890 (Urban J.F.: Údolím Radbuzy, Grafika, Plzeň ,1940) „Již v pondělí dne 1. září počaly docházet zprávy o povážlivém vzrůstání vod v jižních Čechách. Již  v úterý 2.září rozvodnily se veškeré čtyři řeky, nad nimiž se město rozkládá: Řeky Mže, Radbuza, Úhlava a Úslava se rozvodnily tou měrou, že veškeré ulice  na jižní a jihovýchodní straně města, jakož i  severně ode Mže k Lochotínu tvořily jediné jezero. Staré i nové řečiště Radbuzy, mezi nimiž nachází se celá řada ulic, splývalo dohromady v jeden mocný proud. Hlavní ulice plzeňská, od staré městské vodárny k nádraží, byla úplně pod vodou. Spojení s nádražím udržovaly jen čluny a nákladní vozy. Na  Královském nábřeží sahala voda až do oken přízemních, odkud se obyvatelé kvapem stěhovali, také na mnohých jiných místech byly přízemní byty pod vodou. Velký plzeňský park „ Obcizna“, při soutoku Radbuzy a Mže byl úplně pod vodou a podobal se ohromnému jezeru.  V noci na středu  dosáhla voda výše tak značné že muselo být alarmováno vojsko. Ze tří mostů, vedoucích přes menší rameno Radbuzy a spojujících Františkánské sady s Královským nábřežím, byl možný přechod  pouze přes hlavní most kamenný. Velký, nový železný most nad druhým, větším řečištěm Radbuzy, jenž jest jediným komunikačním prostředkem mezi městem a předměstími, byl velice ohrožen naplavenými tu troskami všeho druhu. Ve čtvrtek voda opadávala, takže se všeobecně mělo za to, že nejhorší je odbyto. Avšak v noci na pátek voda znovu stoupla a zatopila znovu veškeré krámy a příbytky nižších částí města.

            U Staňkova  sesula se železniční hráz, jiné trati byly u zaplaveny, takže byla Plzeň takřka úplně odříznuta od světa. Ve čtvrtek byla  Plzeň po celý den  bez novin a teprve k 8.hodině večerní došly tam první ranní listy pražské, o něž byla pravá rvačka. Po celý den silně pršelo. Pohled na okolí plzeňské s věže hlavního chrámu byl úžasný. Na několik hodin kolem nebylo vidět nic než velkou hladinu vodní a z ní jako malé ostrůvky vystupující zaplavené osady v okolí.“

1909 Plzeň zažila opět povodně.

2002  Ten rok nám přinesl velké záplavy území Plzně  až vody  stoleté. Pro Radbuzu  před Plzní to byla jen voda pětiletá, pod  vodní nádrží České údolí to byla už voda padesátiletá. Na Úhlavě  se v Klatovech  voda odhadovala jako stoletá, ve Štěnovicích jako padesátiletá. Na Mži bylo vypouštěno  cca 130 m3/s, což  bylo těsně nad hranicí vody pětileté. Úslava zřejmě překročila  hranici stoleté vody. Berounka  v Plzni překračovala vodu padesátiletou.

 Podle odhadu škod v r. 2002, které způsobila katastrofální povodeň v polovině srpna, můžeme číst čísla neradostná: tři sta miliónů korun. Konečnou bilanci ještě mohly zvýšit zatím nevyčíslené újmy společnosti Plzeňské teplárenské. Nejvíce poškozená byla městská infrastruktura, zejména vodárenská zařízení. Škody na čistírně odpadních vod, kanalizaci, úpravně vody a vodovodních řadech činily asi sto deset miliónů korun. Psalo se, že celková obnova zaplavených sportovních areálů ve Štruncových sadech a Luční ulici může stát až čtyřicet miliónů. O více než padesát miliónů připravila rozbouřená voda městské dopravní podniky. Necelý milión činí ztráty spojené se zavedením bezplatné dopravy, ještě více stála náhradní přeprava na některých linkách. Na pětačtyřicet miliónů byly vyčíslené škody, které utrpěla Správa veřejného statku města Plzně, pod niž spadají například některé komunikace, budovy a parky. Komunikace si vyžádají opravy za osmnáct miliónů korun. Rekonstrukce mostů a lávek si vyžádá přibližně šest miliónů, prakticky stejná cifra vyjadřuje škody v lesích a rekreačních oblastech. 

Povodeň způsobila i škody, které nelze vyjádřit finančně. Zpozdila se rekonstrukce náměstí Republiky a proti původním předpokladům začala teprve v těchto dnech oprava mostu u kalikovského mlýna. Zatím nebylo jasné, kolik zaplatí pojišťovny ani jak dalece přispěje stát. V každém případě je zřejmé, že rozpočet města zatíží odstraňování následků záplav na několik dalších let.

Záplavy v Plzni měly 30. srpna 2002 ve 09.13 smutnou viditelnou dohru. Poškozen byl a musel být odstřelen dům U Zvonu, jeden z nejznámějších domů v centru, kde kdysi měl svou dílnu Křižík.Statiku budov porušila povodeň. Radnice nechala dům zlikvidovat i přes výhrady památkářů a jejich statika. Důvodem byl odhad nákladů na rekonstrukci: 40 až 70 milionů korun. Narušené domy by podle radních navíc dlouhodobě bránily provozu tramvají.

 

2003  Začátkem ledna  začaly stoupající hladiny řek i v Plzni. Tato druhá vlna povodní už nepřinesla našemu městu významnější škody. 7.ledna voda z přehrady Hracholusky na řece Mži vyplavila chaty v okolí. Přehrada a náhlé ochlazení  zachránila Plzeň před záplavovou vlnou  Sníh  na polích netál a jeho voda zmrzla.i v plzeňských ulicích .